Absolventi Kyberny udělali na začínající programátorku dobrý dojem
Ženy se obvykle programování vyhýbají, ale když dostanou dobrého lektora, může je to začít bavit. Zjistili jsme, kde se takoví lidé vzdělávají.
„Co že se Ti to teda přihodilo?“ nechal jsem si zopakovat všechno od začátku, když jsem konečně otevřel Word a pohodlně si k zapisování sednul.
„Byla jsem na workshopu programování od Czechitas,“ řekla Katka Černíková a já ji rychle přerušil: „Co je to Czechitas?“
„To je taková bezva nezisková organizace, která se snaží zpřístupnit oblast IT ženám,“ řekla hrdě, „takže pořádá různé workshopy základů programování a v dalších kurzech na to navazují až k úplné programátorské způsobilosti.“
„Aha, jasně a Ty se učíš programovat?“ Abyste rozuměli, Katka právě dokončuje chemicko-technologickou fakultu v Pardubicích a na Kyberně má pouze přítele.
„No, částečně,“ přikývla s úsměvem, „je to takový job, který bych mohla zvládat při mateřství…“
„Při mateřství?“ podivil jsem se a vzhlédl.
„Aha, teď to bude vypadat, že jsem těhotná, když se chystám na mateřství,“ řekla s obavami, „ale já jenom myslím hodně dopředu.“
„Aha,“ přikývl jsem: „tak tedy, co se Ti přihodilo na tom workshopu?“
„Zaujalo mě už představení lektorů! Čtyři lektoři ze šesti se představili jako studenti Kyberny!“
„No to ujde.“ přikývl jsem.
„Bylo prostě fajn vidět, že máte jako škola přesah.“
„No a jak víš, že byli od nás?“
„Sami to na sebe prozradili. Všichni studují na ČVUT, fakultu informačních technologií a tohle mají jako práci při zaměstnání. Když se to opakovalo čtyřikrát za sebou, nevěřila jsem! ‘Páni, to je fakt dobrý’, řekla jsem si.“
„To vyučování jim tedy šlo?“
„No, právě že jo. A vážně mě to překvapilo, protože srozumitelně vysvětlovali, což je u programování důležité.“
„A mohla bys mi to prosím upřesnit?“ zeptal jsem se se zájmem. Kdo jste někdy učil, víte, jak tyhle technické věci těžko studenti přijímají.
„Předně to bylo takové lidštější. Chápala jsem to mnohem rychleji, než na výšce. Tam a ještě na gymnáziu jsem zažila podobnou výuku, ale nikde to nevysvětlovali na příkladech tak srozumitelně.“
„Buď ještě konkrétnější.“ poprosil jsem.
„Povídali, že je programování něco jako recept při vaření, že program je text v té kuchařce a podle něho se provede ta činnost.“
„A to nedělali na tom gymplu?“
„Ne, tam se to řešilo prostřednictvím vývojových diagramů a algoritmizace, čili abstraktně.“
„No, jen abys teď po kurzu programování neuměla pouze upéct koláč,“ rýpnul jsem si: „už jsi něco naprogramovala?
„Zatím nic složitého. Akorát jsme dekódovali datové pole a vyselektovali jsme pomocí parsignu jenom sudá čísla. Debugovali jsme to zatím jen do online aplikace.“
„Aha,“ dál už jsem se raději neptal.
„Musím už běžet.“ oznámila, když viděla, že zapisuji poslední složitou větu.
„Ale já ještě chtěl vědět, jak jsi na tom s tím mateřstvím.“ Katka totiž chodí se synem pana ředitele, což je neopominutelné téma.
Katka nesouhlasila: „Já plánuju těhotenství až po tom, co dodělám školu. A ještě chci mezi tím nějakou dobu pracovat. Až po tom může mít člověk rodinu.“
„To je rozumné, kolik týdnů školy (a práce dohromady) Ti odhadem zbývá?“
Prohlédla mou lest a rozesmála se: „Tak do konce bakaláře a státnic mi zbývají tři měsíce, ale makat budu až do smrti, ne?“ Přátelsky se rozloučila a zmizela kamsi ven z kabinetu. Po jejím odchodu jsem ještě do prohlížeče zadal slovo Czechitas, abych zjistil, o kom vlastně byla řeč. Vyskočil na mě nadpis: „IT pro holky, holky pro IT“.
„Hm,“ zabručel jsem stále ještě nahlas, „To je dobře zacílený projekt.“
„Naším cílem je vzdělávat a inspirovat holky a ženy ve světě IT…“ četl jsem dál na celkem poutavém webu. To je perspektivní práce pro naše programátory, nebo se mýlím?
