Noc, která podporovala studentskou tvorbu
…skladiště, stará industriální architektura z 19. století, trvalo nám věčnost, nežli jsme se sem propasírovali skrze spletitou síť pražských ulic, a pak, když jsme našli místo, kde dobytek sto let vypouštěl svou duši, ani jsme nevěřili, že tahle bývalá tržnice je místem našeho setkání s televizí Nova.
„Je to tady!“ přesvědčoval mě Matěj Lang a ukazoval mi mobil s otevřenou navigací, kterému dominoval nápis JATEČNÍ ULICE.
Asi pětadvacet lidí s mírně vyšším dress code, než obvykle, se sypalo z autobusu, který ředitel Jan Lang na vlastní náklady vypravil, aby zprostředkoval studentům Kyberny kontakt s komerční televizí.
„Jsou hloupí.“ pomyslel jsem si na adresu studentů, kteří to nevyužili, když jsem viděl Martina Kaňůrka, George Pinkavu, Tomáše Pořízka, Karla Kulíška, Davida Vacka, Pavlu Holomkovou, Jitku Šimonovu a další špičkové absolventy, kteří se úspěšně etablovali v oboru a mohli svým mladším spolužákům poskytnout minimálně pár cenných rad.
Vešli jsme do sálu a tady jsem měl další šok. Po stěnách i v prostoru se vyskytovala díla předních českých výtvarných umělců. Kdo zná astronomické částky vyplacené za obrazy Františka Kupky, asi ho nepřekvapí mé obavy o osud například objektu Jiřího Davida, který nešťastně připomínal stůl složený z hudebních nástrojů (a trčícího rybářského navijáku) v sousedství stánků s občerstvením. Rozeznají návštěvníci, že sem bramborový salát s řízkem, ani orosený pulitřík s Prazdrojem nepatří, až budou k ránu v pořádné náladě? „No nic, umění má šloužit!“ řekl jsem si a něžně se dotkl strun starobylé citery, která byla součástí proslulého konceptuálního díla.
Sál byl skutečně obrovský, Praha si tenkrát dala opravdu záležet, když budovala největší jatka ve střední Evropě. Slušelo to v nich nyní i televizním moderátorkám, když všem představovaly filmovou soutěžní porotu v čele s šestasedmdesátiletým režisérem Básníků Dušanem Kleinem, skladatelem Petrem Maláskem a výbornou dokumentaristkou Olgou Sommerovu. Nicméně zvukař to zazdil, kromě školených zprávařek, jejichž mluvený projev je samozřejmě perfektní, nebylo rozumět téměř nikomu z osobností. Ještě horší to bylo v divadelním prostoru, kde jsem i u česky namluvených filmů raději četl anglické titulky.
Prostor pro VIP byl odkloněn od skvělé atmosféry, kterou udělala kapela Peter Pan Complex s půvabně se kroutícím zpěvákem Jordanem Hajem, a později DJ Mackie-Messer. Všudypřítomní bodyguardi v tom odděleném sále střežili pouze možnost si sednout a nudu. Proudily se do něj schovat významné osobnosti, aby se čas od času vynořily mezi rozesmátými studenty, kteří je děsili malým odstupem, jehož jim dopřávali, a dokonce je i lovili. Naše Zuzka Dohnálková si ulovila selfie s herečkou Danou Morávkovou!
Nejlepší důvod, proč sem jít, byla právě setkání (a alkohol zdarma?) s absolventy. David Vacek ohromil nejšikovnější kluky z G3, když jim řekl, že několik let pracoval v 2K Games a nyní dělá v UPP. Tomáš Pořízek se zabývá super progresivním odvětvím reklamy, kterému se říká „youtoobing“ a spočívá v umísťování reklam na videa youtuberů.
„Cítím se vedle těch děcek starý,“ prozradil mi, „to je úplně jiná generace. Nabídneš devítiletýmu klukovi deset tisíc za umístění odkazu na jejho kanál a on tě pošle do pryč, že peníze nepotřebuje.“
Aneta Sládková mě objala a pošeptala mi, že už má BcA. zatímco George Pinkava se oddával pocitu svobody, protože dobrovolně opustil lukrativní práci u filmu, aby mohl točit vlastní projekty. Pavla Holomková (SEO specialistka, designérka webu a uživatelských rozhraní) se rovněž těšila z bakaláře v oboru psychologie a pokračování ve studiu. Zeptal jsem se jí: „A nevadí Ti, že za psychology přicházejí lidé s těmi nejstrašnějšími ranami osudu?“
„Nevadí. Potřebuji mít smysl života.“ odvětila mi.
Další absolvent Karel Kulíšek se chlubil Jíťou (má proč) a svěřil mi, jak soutěžil na posledním Hackathonu, kde lidé z Kyberny zase všechny ostatní studenty porazili. „Do poslední chvíle jsem byl v napětí, jestli to vyhrajeme, ti stávající studenti z Kyberny nám hrozně šlapali na paty.“
A komu vděčíme, že jsme tu jako škola vlastně byli?
Kvůli Martinu Merclovi (kterého Nova v programu překřtila na Mencla, aby to znělo filmověji), Jirkovi Česákovi, Lucii Rejlové, Lence Rýglové, Štěpánu Zahálkovi + skladateli hudby P. T., kteří se nominovali do soutěže filmových nadějí s rychlosnímkem Kamufláž. Trval natočit pouze 48 hodin, jak bylo v pravidlech další soutěže, pro kterou původně vznikl. Patří jim dík.
Nuže neotálejte a točte, protože zájemce pošleme na stáž do televize, jak jsme předjednali s energickou manažerkou lidských zdrojů společnosti CET21, s paní Mgr. Marií Gütlovou. A protože „Halíře dělají talíře,“ jak nám mimo jiné řekla, nezapomeňte, že naděje na získání 70 000,– za vítězný film, ale i jen fakt, že jej shlédnou miliony lidí v nejsledovanější z českých televizí, je interesantní cíl.
