Jakub Nosek – skromný vítěz České hry roku
Jakub Nosek je prvotřídní třidéčkař, který už ve 3. ročníku Kyberny spoluvytvořil a uveřejnil (s Janem Zeleným) počítačovou hru Mashinky. Tahle hra je dnes vítězkou soutěže Česká hra roku 2018, což je fascinující úspěch. Jakub byl zkrátka profesionál už během studia. To je přesně i cíl, který si jako pedagog kladu. Podpořit mladé lidi, aby byli v něčem takto hodnotném opravdu dobří.
Zvláštní je, že i přes své úspěchy je Jakub skromný. Když jsem ho poprosil o rozhovor (přes FCB), napsal mi: „Myslíte, že jsem osobnost hodná na web?“ No jistě, mistře Jakube Nosku, že jste hoden! V loňské G4 studovalo i pár dalších hvězd, které zde snad brzy vyzpovídáme, ale první dostal slovo právě Jakub. Má následující otázka směřovala k jeho studiu po naší škole:
„Jak se ti líbí v Plzni na ZČU v oboru Multimédia?“ zeptal jsem se.
„Plzeň byla od prvního okamžiku překvapení. Na škole působí velké množství lidí významných na české výtvarné scéně, což jen podněcuje k tomu ze sebe dostat maximum. Vedoucí našeho ateliéru nám dává obrovskou volnost a díky opravdu vynikající vybavenosti ateliéru je nám umožněno dělat prakticky cokoliv. Takže líbí,“ napsal mi a dodal: „Dost podstatná je i taková rodinná atmosféra v našem ateliéru.“
„Jaké vybavení v ateliéru je pro Vás studenty důležité?“ ptal jsem se dál, „Je pravda, že máte nejvíce vybavený ateliér na ZČU? Viděl jsem fotografie, když jsem se s Tebou a Tvými spolužáky viděl na plese.“
„Mě osobně nejvíc zaujalo prakticky všechno, čím je dnes možné tvořit do VR/AR. Škola má k dispozici několik brýlí, senzory, 360 kamery, počítače s adekvátním výkonem k tomu, ale například i Motion Capture studio, které je na profesionální úrovni. Avšak v ateliéru máme dostupné i profesionální filmové kamery, projektory pro lightmapping, ateliér funguje zároveň jako “Divadlo”. Přímo jeřáby tam nemáme, ale je to takové menší filmové studio. Je tu toho hodně,“ vysvětlil mi.
„A jak se daří Vašemu Projektu Mashinky? Je úspěšný? Kolik ho asi hraje lidí,“ zajímalo mě dále.
„Mashinky stále jedou, pořád se prokousáváme historickým vývojem, práce je opravdu dost. Hra od vydání získala několik cen. Pokud si dobře pamatuji, tak máme dvě ocenění jako Česká hra roku a několik dalších zahraničních. Hru si koupilo něco okolo 50 tisíc lidí, ale číslo nějaké průběžné hranosti nemám. Každopádně spolupráce na tomto projektu je pro mě zatím asi největším úspěchem.“
„Velmi, velmi Ti gratuluji. Ale nelituješ, když jsem Tě ve třetím i čtvrtém ročníku přesvědčoval, abys na VŠ přece jenom šel?“
„Jsem rád že jsem se přesvědčit nechal. Vysoká je už jen kvůli tomu, jaký na ní je rozvrh a předměty, úplně něco jiného. Další věc je kolektiv, kterého si tam hodně vážím.“
„Hm, moc Ti za tuhle odpověď děkuji,“ odvětil jsem: „Občas je těžké to mladým horkým hlavám vysvětlit :D Chtěl bys něco vzkázat dalším studentům Kyberny, nějaké poselství do života?“
„Asi jen to, aby se neustále něčemu věnovali, protože vím, že, když nějaké zálibě člověk věnuje dost času a jde za výsledkem, život to pak vrátí. Sice časem, ale vrátí.“
„Máš absolutní pravdu. Jsme tu na Tebe všichni hrdí. Velice Ti děkuji za rozhovor.“ Než jsem se rozloučil, poprosil jsem Jakuba ještě o odkaz na nějaké jeho práce, které má online. Připravený na to nebyl, ale měl nějaké věci umístěné na Behance, tak si je teď můžete prohlédnout také.
